Nová trilogie z toho vyšla o poznání hůře, přeci jen už tam nejsou tak hezké huňaté potvůrky, maximálně slizáci gungani a skoro lovercraftovští okřídlení hmyzáci.
Hlavní hrdina (Anakin) se chová jako jeho syn, taky takový uřvaný fracek, jediové nevědí jak s ním, Obi do něj reje což s jeho psychickou labilitou vlastně vytvoří molotovův koktejl, který snaživý Palpatine zapálí a hodí…. Palpy je vlastně úžasně evil, nechová se nijak divně, vlastně nevede ani nijak divné dialogy narozdíl od jiných postav. Obi se chová jako pako, Anakin se chová jako pako a odskáče to všechno Padmé, která se chová jen trochu nelogicky (asi jako zamilovaná náctiletá).  Qui-Gonn je docela dobrá postava. Jar Jar a C3PO jsou vražedná kombinace, ale naštěstí čím víc mluví jeden tím míň mluví druhý (bohužel Jar Jar který mi přijde snesitelnější mluví pořádně jen v první epizodě).

Epizoda jedna mi stále přijde super, je to hezká pohádka, dá se to brát jako pohádka, je to míněno jako pohádka, všechno je OK…
Epizoda dvě: jde do tuhého, začíná se projevovat Anakin (jako pako: Obi-wan mě omezuje, cítím se omezený…) C3PO, který by se vůbec projevovat neměl…
Epizoda tři: na začátku pár vtípků a pak najednou temná atmosféra, Aniemu se rodí v hlavě plán jak zachránit celý svět… Obi je pako a není to vůbec kamarád, protože není schopen poskytnout někomu kdo je mu blízký jako bratr ani ránu z milosti. Anakin místo aby zachránil svět uškrtil Padmé. Yoda prchnul kanály a Palpy je ošklivoun…

That’s all, but still… I love IT!

Letos jsme netradičně jeli autem a už slézání na místo setkání by se dalo připodobnit k švábům, slézajícím se k pivu.  Nalodění proběhlo na Mírovém Náměstí, kde se již konají vánoční trhy, takže bylo o zábavu postaráno.
Hele Pájo! Támhle někdo zase čůrá!
Cesta probíhala v pokoji, dobrém naladění…
A ode dneška bydlí ježeček s náma!
… a kolem páté hodiny jsme byli na místě, kde jsme se zaregistrovali, ukořistili pár žíněnek, rozložili a odešli na večeři. Vyzvednout triko, pak už do víru conu. Namíchat rum, popovídat si s Kirankou, Zvěmi a Honzou, Pipem, Geraltem, Nordem, Tess, Willem, ochutnat jejich míchané skvosty(například čtyři druhy džusu?), popřát Veni k svátku a odejít ťapkat.Od DDR jsem se jako obvykle na moc dlouho neodtrhla. V pátek večer se konal funny turnaj v DDR, který byl vskutku vtipný. S povzdechem konstatuji, že se nakonec nekonal nudistický turnaj, který byl slibovaný od 11 večer… Alespoň má „programová linie“ otevřené možnosti, kam se vyvíjet.
A pak se šlo spát…totiž tlachat a pak spát.

Sobotní ráno bylo v pořádku, vyhrabat se (někteří nanést obličej) a snídat. Po snídani si posedět a popovídat…
Žije v lese, skáče po stromech a třpytí se. Žádnej upír, lesní víla to je!
Stejně většina lolitek nosí podvazky jen proto, aby jim nepadaly punčocháče.
… pak takové ty obvyklé dopolední věci jako DDR, oběd a pak přišel „seriózní“ turnaj v DDR, kde jsem málem vypustila duši, každopádně jsem si musela vzít stahovací ponožku na kotník, ale vyplatilo se to a byla jsem druhá. (Přede mnou Binárek a za mnou Chin, to je tedy společnost…) Pak přišel pomalu čas na jedinou mnou vybranou přednášku: Tajemství Voynichova rukopisu a další fascinující záhady od Arnošta Vašíčka, ostravského záhadologa. Pak chutná večeře v dobré společnosti…
„A co vás tam tahne?“ „Lokomotyva, pyčo.“
…a zlatý hřeb conu galavečer, letos s živou hudbou, kterou jsem si kvůli špatné akustice moc nevychutnala, ale Posádečka byla kvalitní. Jako obvykle jsem se v době galavečera nacházela i v DDR místnosti. Pak jsem si mimo jiné zatančila i normálně (hned s třemi lidmi)  na PJově diskotéce i mimo ni. Souhlasně do rytmu povlávala vlasy s Nordem…
A tohohle znáte?!
…A několik dalších malých radostí. Pak jen chvilku povídat před spaním…
To jste ještě neviděli chlapa v pyžamu?
…a spát

Neděle byla taková jako neděle bývají, odjezdová. Ráno posnídat, prohodit pár slov se Sammael a několika dalšími lidmi. Pak na oběd, kde jsem byla zelená jak jetel tak jsem toho moc nesnědla. Pak jsem se rozloučila, dozabalila a nasoukali jsme se do auta a vzhůru zpět ku Praze. Se zajížďkou přes Znojmo (ve vinném sklepě je naprosto skvěle, klidně bych tam pár hodin strávila).

Ráda bych poděkovala těmto lidem:
Damovi a hejnu organizátorů a přednášejících bez kterých by to nešlo
Brigitě a Honzovi za to že nám dělali spolucestující na obou cestách
Páje, že jsme se mohly tak krásně pohádat a zablbnout si a hihňat se…
Chinovi, že mi hřál záda
Kirance, Pipovi, Geraltovi za to že s nima byla zábava
Nordovi za to, že jsme si popovídali, hihňali se, zlobili China… a že protočil oči i bez toho, abych mluvila o Chinovi
Affaie za to, že nás chtěla uchránit od nechtěného seznamování
Všem se kterými jsem seznámila a bylo mi s nimi fajn, mohla si s nimi popovídat…
a „last but not least“ mému tatínkovi, že jel autem, že byl hodný. A hlavně za statečnost, kterou projevil, když zjistil, že od doby co jsme byli naposledy spolu jsem se stala „malým alkoholikem“ a inertnost, kterou jevil při objímání se s cizími lidmi a při zjištění, že vedle jeho dcery spí nějaký mladý muž.

Prostě by to bez vás nebylo tak skvělé, jak to bylo!

P.S. Při psaní reportu nezhynulo jediné zvíře a vlastně ani žádný kaktus, protože ta pravá mexická tequila se vyrábí v neměcku a tedy z kaktusů není ani omylem.

Tedy, objevit jakoukoliv hru o zkouškovém je zlo, letos jsem objevila niboreu, co to bude v zimě? Znovu objevení JK:JA?

Léto bylo vydatné – vydatně pršelo, chvílemi do toho svítilo slunko a občas bylo i nechutně vedro. Akorát si to počasí špatně rozmyslelo, takže, když jsem byla ve Studené, byla kosa (místo aby nám svítilo sluníčko), když jsem byla ve velkém betonovém městě (je jedno v kterém) tak bylo teplo až horko.

Vydatně zážitkové – bylajsem poporvé v Telči a viděla jsem z dálky Temelín. FFko byl taky hutný zážitek, třeba přednáška o yaoi, nebo některá od autorského dua Fejsik a Nord. Doubravice byla letos (netradičně) docela velkoakce, ale nebylo to na škodu, jen kdyby mě tak nebolela hlava (poučení pro příště s sebou růžového utěšitele – ibalgin). O vydatných zážitcích u babičky ani nemluvě, přeci jen kdyse člověku poštěstí užívat si dvou bratranců a tety.

Vydatně školní – 7 zkoušek, některé dvakrát, ale v konečném výsledku všechny úspěšně. Na zimu jich chystám 8, jsem zvědavá, jak to zvládnu.

Na podzim se těším, sice bude „pražský“, ale třeba mě po prosmrkaném létě opustí rýma (to by bylo super). Asi půjdu napoletíme, optám se na nějakou brigádu a vůbec budu využívat možností, které nám „matička naše stověžatá“ nabízí.

Takhle na začátku podzimu dostala jsem chuť jít si poslechnout Fijalky, tak uvidíme, jestli se mi to letos podaří.

Cesta v sobotu 2.7. byla v klidu, já jsem naštěstí seděla a mohla v klidu pospávat, maximálně se lekat, jestli jsem nezaspala Chotěboř.

Sobota byla docela hezká, ochutnala jsem cider. Absolvovala jsem, tuším, dvě přednášky a za vrchol považuji Pravda o Strážcích vesmíru. Pak přišel schodocon, když jsem mělajít spát, nějak mi došlo, že asi umrznu, takže jem požádala Norda o zapůjčení deky, tímto mu VELICE DĚKUJI.
Neděle byla trochu kriplcon, ale ranní mátový čaj a příjemné posezení s HMS Phantom to zlepšilo. Byla jsem pouze na Anime omalovánkách (Angelic Pretty v zelené) a pak jsem dlouho uvažovala o tom, jestli jet doPrahy v pondělí ráno anebo ještě v nedělní odpoledne. S ohledem na zdraví jsem zvolila nedělní odpoledne a tím začlo několik dní strávených s mou spolubydlící Gitou. Ještě jsem večer stačila prolistovat Score, které jsem obdržela u registrace.

V pondělí jsem se snažila učit, vlastně jsem nakonec přečetla všechny prezentace od RČ a udělala si nějaké strohé výpisky. Taky jsem dohrála nějakou prdlou logickou gamesu, byla chyba zapínat si Windows… I když bych k linuxu asi Gitu nepustila, ta si totiž provedla něco s notebookem a nešel jí internet. Pondělí byl hezký den, dokonce jsem vyrazila na chvilku ven. Kolem půl dvanácté si Gita pustila Samotáře, šli jsme spát asi v půl druhé.
V úterý jsem se snažila učit, přečetla jsem prezentace PN a udělala si z nich výpisky (taky strohé), opět jsem dohrála nějakou logickou klikací gamesu. Gita si pustila film ještě dýl, takže jsem šla spát asi ve čtvrt na tři (skoro jako na conu).  Ve filmu se objevil bocian Kryšpín, což trochu znejistilo mou spolubydlu, neboť si myslela že „kryšpín“ je český ekvivalent pro bociana.
Ve středu jsem dolaďovala morfologii, nainstalovala Wine a pařila nějakou gamesu v emulátoru widlí… lehce balila, připravovala věci do knihovny atd. Šla jsem spát normálně, v půl jedné… jediná sranda byla zařizování odjezdu.

Ve čtvrtek (den d) jsem se v klidu nasnídala, trochu balila, vyrazila do knihovny, zabalila zbytek a vyrazila i se zavazadly (kdyby měla aspoň nožičky) na zkoušku, kde jsem se potkala s Jeníčkem, když jsem se jí optala: „Slečno, já se potím jako prase, potíte se také tak?“ A odpověděla mi vyčerpaně: „Jo.“ Dohodly jsme se, že si někdy uděláme krysy, prý už se na Budči dělaly, tak co by ne. Po zkoušce jsem se vydala na vlak, že jsem měla takovou čaosvou rezervu, že jsem si ještě mohla dojít vyzvednout věci na kolej a tedy nemusela jsem je tahat s sebou mi trochu zkazilo radost. Cesta s Julčou uběhla hezky a DĚKUJI jí za to.  Pak jsem absolvovala tři přednášky – rozbor 59. dílu Naruta, Japonsko růžovými brýlemi a přednáška o yaoi. Poté schodocon a Time’s Up. Velmi mě mrzí, že jsem nestihla 32 věcí, které nechcete vědět o Japonsku , kterými Fejsik a Nord naplnili Velký sál KD.

V pátek jsem se vypravila na přednášku o Lukjaněnkových hrdinech, ze které mám pocit, že byla o všem možném, jen ne o Lukjaněnkových hrdinech. A na Tessinu přednášku o tom jak přednášet, která byla velmi poučná. Zbytkem dne jsem nějak proplula, odpoledne jsem si šla zřídmnout, kvůli čemuž jsem zaspala Veniny Japonské reklamy a Sedm chutí Japonské hudby. Večer jsem ještě dopilovala přednášku, Veni mi nakreslila krysu, za což jí poatří nesmírné DÍKY. Pak  jsem se nějakým způsobem nechala ukecat k účasti na „PJtéce“, kde jsem se preventivně nalila, radši si udělám z mozku kaši sama, než aby to způsobily PJovi hity. Pak jsem radši zase zavítala ke schodům, málem jsem dostala prázdným kelímkem, což jsem komentovala velmi krátce. Je mi záhadou, jestli Fejsik vytřeštil oči na můj komentář nebo na přilétnuvší kelímek.

V sobotu jsem si přivstala, dodělala demontrační krysu a po snídani vyrazila přednášet. Asi to nebyla taková tragédie, jen by to příště mohlo být delší. Podívala jsem se na japonskou módu. Někdy odpoledne jsem lehce poklimbávala v sokolovně, pak přišel Nevědomostní asijský kvíz a mám z něj poučení: měla bych být asertivnější, takhle jsem si odnesla hloupočkou mangu místo Bangu.  Podívala jsem se i na kus Vaříme s Orientconem. Večer jsem byla na kousku Hyper Gearu, na přednášce o Kotu a Oficiálním ukončení Orientconu, kde jsem se dozvěděla i věci, které jsem asi tak docela vedět nechtěla (i když to se mi stalo několikrát v průběhu celého FF). Následně na schody, pak začlo pršet.

O neděli lépe nemluvit, ale v pár slovech, některé věci nebyly jak měly, ale alespoň jsem si pořídila snídani. Dojela jsem v pořádku a doma na mě čekalo stádo piraní.

Shrnutí: Byla to docela pěkná akce, i když jsem místy propadala trudomyslnosti. Navštivila jsem neobvykle mnoho přednášek (13 + 1 vlastní) a neobvykle málo času jsem věnovala DDRku, vypila jsem skoro sama (až na dva hlty) celou lahev rumu (Jindřichohradeckého Tuzemáku). Možná si to za rok zopakuji i s tím přednášením.

Poděkování
Jmenovitě děkuji: Nordovi za deku, mnoho milých (a divných) úsměvů, za to, že mě nenechal propadat trudomyslnosti moc často a alespoň jednou mě zachránil (možná nevědomky) od rozhovoru s člověkem, se kterým se mi moc povídat nechtělo. (A rum a Pink Fluffy Unicorn.) A chtěla bych ho poprosit, aby se mnou nenechal děsit moc často.
Daveovi za zapůjčení blíže nedefinovaného obnosu, za podíl na záchraně od výše zmíněného nechtěného rozhovoru, za to, že mě nenechal propadat trudomyslnosti. Za to, že mě nakonec neodnesl na taneční parket… (A rum)
Fejsikovi, Kiraně, Pipovi, Veni děkuji za to, že mě nenechávali propadat trudomyslnosti. Kiraně ještě za R2D2. Veni za krásnou krysu. Fejsikovi za hezký rasistický vtip. Pipovi za Jana Sladkého Kozinu.(A všem za rum)
Julče za fajn cestu.
Rauskovi za možnost přednášet a slova útěchy.
Nejmenovitě děkuji všem, se kterými jsem se potkala a měla jsem dobrý pocit z toho, že s nimi mohu mluvit a mohu je poznat. Všem kteří přežili mou přednášku. Všem díky kterým to bylo TAKOVÉ.

Nesmím zítra zaspat, abych tam byla včas.
Musím se šetřit, aby se mi to nevrátilo.

Nebudu kašlat na morfologii,
stejně si pak můžu říct,že se Robert zase zhulil.

A hlavně: budu se chovat slušně a mohu si říkat, že nejen Sam ho bude chtít zabít, jestli si něco zkusí…

ZA 3/4 hodiny mám snad předposlední zkoušku tohohle semestru, takže bych si ho možná dovolila zhodnotit…Tak tedy, úvodu do UNIXu bylo zatraceně málo, výpočetky až dost… Biochemie bude zlo a boj až do úplného konce. Pitvy mi nevadí, vlastně to bylo vcelku fajn, v pohodě a poučné.

Ideální jídlo k obědu je kuskus, vařit ve více lidech pro víc lidí je super. Snídat povidlové buchty od milého je ještě lepší, i když je nepekl…
V půlce dubna jsem dostala spolubydlící.

Za nejlepší v tomto semestru považuji histologii a její praktická cvičení.

Veselé zbytky zkouškového a hezké prázdniny!

Mám za sebou úspěšně dvě zkoušky (Obecku za dobře a Eko za 2) a jedno zapíjení (13° Démon, 14° Kvasar, 13° Démon a UFO, bez večeře heroický výkon). Už mi chybí jen Evo. Nějak to zvládnu v novém semestru, jehož rozvrh mě nepotěšil snad jen tím, že se mockrát neprojdu večerní procházkou.

Co se týká bydlení už měsíc jsem sama, jsem zvědavá jak dlouho ještě budu, ale už jsem měla jednu nabídku od mladého, kultivovaného a usměvavého muže (a odmítla jsem… jaká škoda ) a možná se to brzo nějak vyvrbí.

Jinak mámza sebou fajn kurz Zdravotníka Zotavovacích Akcí, v rámci něhož jsme v úterý dostala brutální křeč v bazénu.
V pondělí jsem měla první hodinu Základu Unixu, vypadá to fakt dobře a co víc je to pohoda a už jsem se dozvěděla něco nového (Když se v noci probudíte po nějaké šílené pařbě  nemůžete si vzpomenout kdo jste napíšete „whoami“ a ono vá mto napíše kdo jste…)

A ke všemu na mě jde jaro.

No a než jsem jela dom, stahla jsem si Plíhala, tak poslouchám. Než jsme vyjeli z Prahy už se mi zavřeli oči a probudila jsem se až před Bochovem, takže mi cesta utekla i bez plíhala.

Včera jsem se začla učit buňku, po dlouhé době i hrála nwn2 a tak trochu se poflakovala. Také jsem se rozhodla, že se podívám na Akumulátor 1 a Díky za každé nové ráno.  Krom toho mi děsivě zthnul krk (díky sezení v křesle, ze kterého jsem den před tím vyklidila spoustu kravin).

Dnes jsem se učial buňku celý den, k večeři jsem dělala něco jako tortillu a teď v noci mám chuť opít se (ještě něvím čím asi vodkou nebo slivovicí, každopádně něčím s dostatečným počtem procent a co nejnižší absorbancí), vylézt na stůl a za dostatečného potlesku okolí a kvalitní hudby k tomu tancovat dokud budu mít sil. Tu kvalitní hudbu si představuji například jako cimbálovku, harmonikáře, „devil in the business class“ (o kterém jsem prohlásila, že zní jako The Doors kteří pochází z balkánu)  anebo Gogol Bordello, kteří mne do této, zajisté  pozitivní, nálady dostali.
Také jsem si vzpomněla na rozcvičky z Domu bláznů v doprovodu akordeónu… moc hezký film.

Tento týden si užívám genetického praktika, dnes jsme počítali šalvěje (kéž by byly divotvorné) a nakonec jsme si je mohli rozebrat. Zítra nás čeká barvení mitotických figur.

(tak už mi včely nebzučí, tak už mě nemilují
proto mám svý včely radši, že můžou bodnout jenom jednou)

Tedy konec flákání, zpět k Flegrovi (yum yum)

Jinak přebývám, bloumám, bezprizorně se flákám a studuji (a to všechno v praze), zrovna dneska, když jsem oddychovala od učení jsem byla fotit na Nuseláku, na který mám krásný výhled z okna, snad budu mít příští rok taky hezký výhled (doufam že do skály a ne na most barikádníků).